Diskrétnost

Ponaučení- námět k článku může přinést i rutinní návštěva gynekologa.
Jelikož většinu pracovního týdne dlím v Brně, vyřízení povinností v rodném městysi je docela těžké, zvláště pokud v pátky platí zkrácená pracovní doba. Půl druhé je šibeniční čas, pokud váš gynekolog sídlí na druhém konci města a pátky se rozhodne v ordinaci trávit pouze do dvou. Jsem však žena činu a nezdržujíc se s kravinama jako malováním- vždyť jdu přes Hlavní třídu! hodím na sebe tričko a kalhoty, do tašky klíče a podoba závodnici v rychlochůzi vpadnu za deset dvě do čekárny, přímo do náruče paní přibližně čtyřicetileté, s odbarvenými vlasy a zapínáním černé podprsenky lezoucím z tílka.
,,Vezme mě až za tři dny! Za tři mi to vezmou, pak tři dny musím ležet hospitalizovaná, mám ještě ten nádor na vaječnících, to by mi to mohlo zkomplikovat, radil mi, že si to mám radši nechat, v práci mě chtějí propustit, no s tímhle bude lepší, když půjdu sama, ne?"
,,Dobrý den," pípnu a padám na nejbližší volnou židli, kromě mě ještě výlev odbarvenice poslouchá nějaký děda a zmalovaná dcerka.
Paní hodí erární papuče na stojan a upraví si kabelku. ,,Kde je Monika?"
,,Chčije."
Prásknou dveře.
,,Jdeme?"
Rozdýchávám paní a s obavami se dívám na hodiny, jsou dvě. Zvenku přiletí sestřička již převlečená do civilu, v ruce dortovou krabici, druhou rukou si otevírá.
,,Je tam někdo?" huláká pan doktor z hloubi ordinace.
,,Pan Čada a ňáká slečna!" zaječí mu sestřička odpověď.
Tak. Nemůžeme si naše rozhořčení nechat pro sebe a svým blízkým ho sdělit až doma v soukromí. Chápu, že to dotyčná paní nemá lehké (na jednu stranu, čekárna je plná letáků o antikoncepci, na stranu druhou, co je mi do toho), každopádně, tohle se přece nedělá. A sestřička mě mírně zklamala, nečekám, že si bude pamatovat celou soupisku pacientů, ale hlášení o ňáké slečně si mohla nechat až za dveře. Nikdo z nás nechce být titulován jako "ňáký".