Dejte všem najevo, že jste něco víc

Informatici jsou jedni z mnoha typů lidí, u kterých si vytváříme předsudky a přestože existují světlé výjimky, obecná schémata těchto lidí jsou většinou oprávněná. Správný informatik je geek, nezajímá ho nic jiného než počítače a svět IT, v minimu volného času, které má, se pak maximálně zabývá fotografováním, přičemž největší práci přikládá úpravám fotek v editoru. Nebývá vysokého vzrůstu, vlasů má pomálu, na nose brýle a jeho oblíbenou barvou je béžová, hnědá či černá.
Sekundárním znakem informatika je, že nemá holku.

Sedím tak v počítačové hale, jejíž hustota zalidnění sice nijak nezávisí na právě panujícím počasí, přesto jsem ale poslední volné místo našla na konci místnosti v rohu. Letmo projíždím zprávy na idnesu, levou rukou do sebe cpu čerstvé pudinkové šátečky. Někde na deset metrů přede mnou zvoní mobil. Do své kapsy šátrá informatik korpulentnější postavy, s třídenním strništem a kšiltovkou Monster na hlavě. Telefon přikládá k uchu a jako by křičel na někoho na druhé strany haly, zahlásí: "Ahoj, lásko!"
Musel přece dát ostatním geekům najevo, že je lepší než ony, že ON má holku, no ne?

Když už...

Diskrétnost

Ponaučení- námět k článku může přinést i rutinní návštěva gynekologa.
Jelikož většinu pracovního týdne dlím v Brně, vyřízení povinností v rodném městysi je docela těžké, zvláště pokud v pátky platí zkrácená pracovní doba. Půl druhé je šibeniční čas, pokud váš gynekolog sídlí na druhém konci města a pátky se rozhodne v ordinaci trávit pouze do dvou. Jsem však žena činu a nezdržujíc se s kravinama jako malováním- vždyť jdu přes Hlavní třídu! hodím na sebe tričko a kalhoty, do tašky klíče a podoba závodnici v rychlochůzi vpadnu za deset dvě do čekárny, přímo do náruče paní přibližně čtyřicetileté, s odbarvenými vlasy a zapínáním černé podprsenky lezoucím z tílka.
,,Vezme mě až za tři dny! Za tři mi to vezmou, pak tři dny musím ležet hospitalizovaná, mám ještě ten nádor na vaječnících, to by mi to mohlo zkomplikovat, radil mi, že si to mám radši nechat, v práci mě chtějí propustit, no s tímhle bude lepší, když půjdu sama, ne?"
,,Dobrý den," pípnu a padám na nejbližší volnou židli, kromě mě ještě výlev odbarvenice poslouchá nějaký děda a zmalovaná dcerka.
Paní hodí erární papuče na stojan a upraví si kabelku. ,,Kde je Monika?"
,,Chčije."
Prásknou dveře.
,,Jdeme?"
Rozdýchávám paní a s obavami se dívám na hodiny, jsou dvě. Zvenku přiletí sestřička již převlečená do civilu, v ruce dortovou krabici, druhou rukou si otevírá.
,,Je tam někdo?" huláká pan doktor z hloubi ordinace.
,,Pan Čada a ňáká slečna!" zaječí mu sestřička odpověď.
Tak. Nemůžeme si naše rozhořčení nechat pro sebe a svým blízkým ho sdělit až doma v soukromí. Chápu, že to dotyčná paní nemá lehké (na jednu stranu, čekárna je plná letáků o antikoncepci, na stranu druhou, co je mi do toho), každopádně, tohle se přece nedělá. A sestřička mě mírně zklamala, nečekám, že si bude pamatovat celou soupisku pacientů, ale hlášení o ňáké slečně si mohla nechat až za dveře. Nikdo z nás nechce být titulován jako "ňáký".

Šprýmařské FSS

Nic proti novinkám, nic proti společným šatnám na bazéně na Kraví hoře, ale některé věci by měli zůstat tak, jak jsou...

Ferrari

Obyčejné ráno, obyčejná ulice, obyčejná zastávka, obyčejní lidé, obyčejný den, který jsem se snažila okořenit naprosto dokonalou Riot od Three Days Grace. Šalina měla zpoždění díky nehodě, o které jsem se měla dozvědět za půl hodiny. Nespokojeně jsem mžourala do displeje empétrojky na časový údaj, nesnáším, když na mě někdo musí čekat.
Riot přehlušilo burácení. Překvapeně zvedám hlavu, zvuk slibně ohlašoval závodní motorku, na nichž moje oko rádo spočine, tentokrát jsem se však zmýlila. Do odbočovacího pruhu se se zavrněním kocoura lechtaného pod bradou zařadilo rudé ferrari. Fanouškem těchto vozů příliš nejsem, ani typem, co by se pohledy snažil upoutat pozornost majitele tak luxusního auta.
Snažili se jiní. Dva studenti vedle mě zírali na italskou pýchu pohledy vpravdě hladovými, paní po straně pravé taky, spolu s párem u automatu na lístky, stejně tak řidič bílé felicie stojícím hned za obdivovaným vozem, vpravdě celá ulice s pokleslou čelistí sledovala rudý vůz a pohledem jej vyprovázela až za roh Skácelovy ulice, kam s efektivním odpichem a příslušným burácením zajel.
Pak všichni nasadili zpátky znuděné masky všedního rána.
A ferrari splnilo svůj účel.