Jste nervózní, když je u vás někdo cizí příliš blízko? Je to v pořádku. Každý máme svou osobní zónu, větší či menší, do které si pouštíme jen partnery, rodinu nebo blízké přátele. Co když se ale narušení osobní zóny od cizího člověka nelze vyhnout?
Například v těsném prostoru výtahu. Jízda může trvat pouhá tři patra, ale vám se to zdá jako půl století. Klopíte oči, prohlížíte si tlačítka s číslicemi nebo tupě zíráte do dveří. Hlavně si nevšímat toho druhého.
Ačkoliv výtahem pokud možno nejezdím, dnes jsem se s narušením osobní zóny setkala také. Šlo o jednoduchou záležitost Národních srovnávacích zkoušek (NSZ). Byli jsme rozřazeni do tříd, seděli v lavicích podle čísla a mým sousedem byl celkem hezký kluk s ležérním vystupováním. Potud ok. Každý jsme si trůnili na opačné straně lavice, já se nepokoušela o rozhovor a on také ne. I první část testů jsme zvládli v pohodě, s druhou však byl na mé straně už problém. Byla to část analytická a bylo třeba si dělat poznámky na papír. Zas a znovu nechápu, pro koho jsou dělané úzké a nízké lavice s vroubkovaným povrchem, na které se vám vleze akorát tak sešit a propiska a psát na holý papír je díky rýhovanému povrchu nepříjemné.
Můj soused patřičně využil místa, které jsme si mezi sebou vytvořili. Já byla spokojená, dva formáty A4 mi vedle sebe stačily. A pak jsem si to začala uvědomovat. On měl záznamový arch téměř vedle mého zadání a když do něj zapisoval, měl ruku jen pár centimetrů ode mě. Přestala jsem se soustředit. Možná šlo i trochu o chemii, líbil se mi, ovšem pocit narušení osobní zóny byl víc nepříjemný, než příjemný. A jestli budu mít pod 70 percentilu, může za to on :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat