Almost Alice

aneb soundtrack k Alice in Wonderland. Vyšlo samozřejmě i CD s instrumental od Dannyho Elfmana, které zatím nemám z jednoho prostého důvodu- nemůžu se nabažit tohoto :) Na playlistu se objevilo několik známých jmen, jako The All American Rejects, Wolfmother, Plain White Ts anebo kontroverzní Tokio Hotel. A samozřejmě autorka titulní písně- Avril Lavigne. Určitě jej můžu doporučit ;-)




tady Metro Station a Where's my angel


Shinedown- Her name is Alice


Kerli- Tea Party

Osobní zóna

Jste nervózní, když je u vás někdo cizí příliš blízko? Je to v pořádku. Každý máme svou osobní zónu, větší či menší, do které si pouštíme jen partnery, rodinu nebo blízké přátele. Co když se ale narušení osobní zóny od cizího člověka nelze vyhnout?
Například v těsném prostoru výtahu. Jízda může trvat pouhá tři patra, ale vám se to zdá jako půl století. Klopíte oči, prohlížíte si tlačítka s číslicemi nebo tupě zíráte do dveří. Hlavně si nevšímat toho druhého.
Ačkoliv výtahem pokud možno nejezdím, dnes jsem se s narušením osobní zóny setkala také. Šlo o jednoduchou záležitost Národních srovnávacích zkoušek (NSZ). Byli jsme rozřazeni do tříd, seděli v lavicích podle čísla a mým sousedem byl celkem hezký kluk s ležérním vystupováním. Potud ok. Každý jsme si trůnili na opačné straně lavice, já se nepokoušela o rozhovor a on také ne. I první část testů jsme zvládli v pohodě, s druhou však byl na mé straně už problém. Byla to část analytická a bylo třeba si dělat poznámky na papír. Zas a znovu nechápu, pro koho jsou dělané úzké a nízké lavice s vroubkovaným povrchem, na které se vám vleze akorát tak sešit a propiska a psát na holý papír je díky rýhovanému povrchu nepříjemné.
Můj soused patřičně využil místa, které jsme si mezi sebou vytvořili. Já byla spokojená, dva formáty A4 mi vedle sebe stačily. A pak jsem si to začala uvědomovat. On měl záznamový arch téměř vedle mého zadání a když do něj zapisoval, měl ruku jen pár centimetrů ode mě. Přestala jsem se soustředit. Možná šlo i trochu o chemii, líbil se mi, ovšem pocit narušení osobní zóny byl víc nepříjemný, než příjemný. A jestli budu mít pod 70 percentilu, může za to on :-)

Posilovna

Patříte k návštěvníkům tohoto zařízení? Nebo se jen rozhodujete, zda jít, či nejít? A nebo vám sedí třetí skupina gurmánských lenochů, kteří svoje tělo příliš milují na to, aby ho ničili v posilovně?
Vzpomínám na památný výrok ,,sportem ku zdraví''. Podle mě však nemá posilovna se sportem nic společného. Přijde mi spíše jako náhražka sportu, jako místo pro někoho, kdo se snad stydí si jít ven zaběhat, jet někam na kole nebo plácat na hřišti volejbal. Posilovna také zabere méně času, oproti venkovnímu prostředí je čistější, sterilnější...
Popravdě, byla jsem v posilovně pouze několikrát. Stroje, ne nepodobné mučícím naskládané kolem stěn, chladný modrý koberec, poválené činky, zrcadla. A všude lidé, povětšinou mladší, v propocených tričkách, trikotech, tílkách, aby byly vidět jejich postavy. Nikdo nepřijde v teplákách a volném tričku, ať by bylo sebehezčí.
Mnohem radši než jezdit na kole v posilovně si jdu zaběhat. Moje letní trasa není příliš dlouhá, sotva tři kilometry, ale její převýšení nenaprogramujete na sebelepším rotopedu a těžko do posilovny přidáte šumící stromy, vůni lesa a lehký dupot na vyšlapané pěšině.
Proč tedy chodí tak málo lidí běhat? Svoje názory piště do komentářů.