pátek 21. května 2010

Lady Fuckingham

Londýnského bohéma Oscara Wilde zná každý, nebo o něm minimálně slyšel. Slyšeli jste ovšem i o tomhle díle?
Údajně jde o Wildeho prvotinu, kterou vydal pod pseudonymem. Dílo se objevilo také na pokračování v časopise pod názvem Lady Pokingham. A proč všechna ta tajemství kolem? Vedle povídek, pohádek typu Šťastný princ a Slavík a růže se totiž Wildemu podařilo napsat na tu dobu docela odvážné soft porno, které se v učebnicích češtiny neuvádí. Proč? Když se učí Utrpení knížete Sternenhocha, zmiňuje se markýz de Sade a chlípák Bukowski je oslavován stejně jako Wilde?

Tady je obsah Lady Fuckingham, převzatý z wikipedie:

Knížka vypráví o mladé Beatrice Fuckingham, která přijde brzy o své rodiče. Je taktéž brzy poslána do dívčí školy, kde projevuje svůji nekonvenčnost odvážnými a vtipnými karikaturami lidí, kteří si toho zasluhují. Když se mezi nimi však objeví její 2 učitelky a dozvědí se o tom, značně se rozlítí a přikážou Beatrice ztrestat výpraskem březovými proutky. Tohle potom praktikuje Beatrice při svých milostných hrátkách velice často. A nejen ona. Beatrice se později ve škole seznámí se starší Alicí, která jí hned první noc v jejich společném internátním pokoji něžně zasvětí do umění společné masturbace a uspokojivých lesbických hrátek. Děj knihy nám na nemálo významný čas odběhne právě k této Alici. Dozvíme se, jak se ona dostala ke svým sexuálním zkušenostem, a nutno dodat, že všeho se musela dopracovat sama. Beatrice a Alice jsou tedy dobré kamarádky a společně s Aliciným bratrem Fredem mají rozrůstající se spolek, který při svých schůzkách radostně a bujaře obcuje. Beatrice ale hned na začátku knihy píše, že píše v posledním tažení, čili my pod jejím zběsilým životním tempem můžeme velmi zřetelně cítí blížící se smrt. Knížka je to ovšem plná života a radosti, opovržení prudérií, které je na mnoha místech dokládáno(například zkaženost církevních hodnostářů...). Samozřejmě je tu věnována většina pozornosti popisu sexuálních praktik, který je ovšem umný a zajímavý. Toto erotické dílo je prokládáno vcelku inteligentním humorem.

a ukázka z mého zdroje:

Brzy se vrátilo hezké počasí a Alice s Williamem si opět vyšli na procházku do parku. Prošli hustým remízkem na odlehlém konci a usadili se na malé travnatě mýtince, kde je nemohl nikdo překvapit. William s sebou prozíravě vzal velký deštník a dlouhý plášť ze silné látky, aby si Alice mohla sednout bez obav z nachlazení.

»Ty starý dobráku,« řekla Alice, a sedajíc si, stáhla si ho k sobě po bok. »Když už teď chápu všechno, je jen na tobě, abys ze mne udělal ženu, jako jsi ji udělal z Lucy. Prostě to musíš udělat, Willie, musíš mi dopřát tu zkušenost a rozkoš!« Rozepnula mu kalhoty a vzala do ruky jeho již ztopořený pyj. »Je tak rozkošný, tak miloučký! Neumíš si představit. Willie, jak toužím pocítit jeho žhavý střik ve svých útrobách! Vím, že to bude bolet, ale nezabije mne to. Čeká mě nebeská rozkoš, vím to; vzbudíš ve mně totéž, co v Lucy.«

sobota 15. května 2010

,,Dobrý den, přispějete nám na maturitu?''

Byli jste vybírat peníze na maturitní večírek, nebo se na to alespoň určitě chystáte? Na moje poslední zvonění pršelo. Dalo se to čekat, celý týden lilo jako z konve, ale teprve silné provazce deště v pátek ráno o půl šesté zadusily mé plané naděje. Už dlouhou dobu předtím jsem přemýšlela, vymýšlela a zamýšlela, za co se na ten památný den předstrojím, a až můj bývalý přítel našel s ucházejícím nápadem- za mechanika Ferrari. Tatíkova červená motocyklová přilba a exova červená kombinéza Sulko v tomu byly jako stvořené. Žel bohu, kombinéza dlela v Praze. Velmi nerada jsem myšlenku takového originálního převleku opustila a vymýšlela dál. S tím mi pomohl opět tatík velkorysou nabídku zapůjčení mi svých luxusních, zhruba dvacet let starých montérek, v bledě modré barvě a s minimálně dvaceti záplatami všech modrých odstínů, co existují. Přechod to byl bolestný, od prestižního mechanika Ferrari k obyčejnému dělníkovi, o to více mě však tohle bavilo.
Do prostor nádražní budovy, kde jsem se měla sejít s ostatními vymahači, jsem ovšem dolezla mokrá, zmrzlá a navzdory zámkové dlažbě pokrývající většinou mé cesty, také zablácená. A teď se konečně dostávám k hlavní pointě článku. Nevěřila jsem svým očím, když na první pohled dobře zabezpečení lidé, ve značkových bundách, s luxusní kabelkou nebo koženou taškou vás obejdou, jako by jste byli vzduch nebo ještě lépe- utrousí, ať je neotravujete. Oproti nim stojí studenti nebo mladí lidé, kteří vám štědře přispějí, protože sami ví, jaké to je, nebo prostě přispějí na maturitu hezké holce. A nakonec, co mě překvapilo příjemně, až šokovalo, jsou ti, co sami přijdou, aniž byste se jich zeptali a hodí vám do klobouku kapsu a ještě vám poděkují za nabídnutý bonbon, který jsme nabízeli za maturitní honorář.
Jestli k tomu máte nějaký svůj postřeh nebo zkušenosti, ráda si to přečtu :-)